Je mi 26 let, žiji v menším městečku ve Východních Čechách. Jsem vystudovanou grafičkou. Miluji přírodu, cestování, výlety a všechno co se týká kreativity.

S blogováním jsem začala již před 10ti lety. Vyjadřovala jsem přes blog své pocity a myšlenky. Dřív jsem byla dost introvetrní povahy, dnes už se snažím být více společensky aktivní ale i přes to, že mám před sebou překážky, které musím prorazit. Řídím se mottem být volný jako pták a jít si plně za svými sny.

Život beru jako jeden velký příběh. Příběh na pokračování, a je jen ve hvězdách, jaký ten můj příběh bude a jak bude trvat dlouho. Dovoluji vám krátce nahlédnout do toho svého skrze tento blog.

1993

Na jaře, den po tátovým svátku, se rodí malá Petruška. Podle vyprávění prý nejukřičenější z celé porodnice. To ze mě měla mamka s tátou radost, ale byla jsem jejich malá zlobivá myška. Ten rok mi umírá moje babička. V dvou generačním domku jsem bydlela s rodiči a teď už jen s dědou bez babi.

1994-1995

Už od malička jsem byla děsná kramářka a pořád jsem něco musela prozkoumávat. Mamka se mnou často jezdila k babičce na kole, trávila jsem tedy spoustu času venku u babičky, která má velký dům a velkou zahradu. A taky pejska a andulku.

1996-1998

Začala jsem chodit na cvičení s dětmi a tam jsem se dost vyřádila. Účes jsem tehdy měla na kluka a často jsem si hrála s velkým plastovým autíčkem a angličáky po tátovi. Na Vánoce, když jsem dostala garáž pro autíčka byla jsem v sedmém nebi. Taky jsem měla kočárek a panenky. Ale stejně nejradši jsem měla lego. V 97 si kupujeme naše první auto - zelenou Felicii, s kterou táta jezdí doteď. :D Ve školce jsem byla docela "sígrem" a někdy k nezastavení. Když jsme ve školce s holkami blbly, tak jsem spadla na bradu a rozrazila si jí. Doteď mi zůstala jizva.

1999

Táta jako nádražák měl výhody a tak jsem hodně jezdili vlakem. V ten rok mě rodiče vzali na Slovensko, spali jsme přes noc v lůžkovém vlaku a já to měla strašně ráda. Navštívila Tatry a Štrbské pleso. Také jsem jela vlakem do Budapešti, a z Budapešti až do Košic. Ten rok jsem měla nastoupit do školy ale rodiče mě nechali ještě rok ve školce, protože jsem byla v 6 letech strašně drobounká a chodila jsem na logopedii. V zimě mě táta učil lyžovat doma na zahradě, kdy mi udělal plošinu ze dřeva navozil mi tam sníh a já se učila sjíždět. Pro mě prča a zábava století.

2000

Babička, teta a mamka mě vzali poprvé k moři do Chorvatska.Po Chorvatsku jsem zase jela s rodiči na Slovensko do Tater. Byla jsem až na Popradském plese a byla hodně vysoko u Chaty pod Soliskom. Na konci léta jsme se sbalili a jeli vlakem až do Itálie do Rimini. Na podzim jsme jeli do jedné horské chaty do pece pod Sněžkou.

2001

Dědíme po babičce klec po andulce a kupujeme si vlastní - modrého anduláka Pepíčka, který byl můj velký kamarád. také nastupuji do první třídy ale byla jsem naštvaná, že jdu do jiné třídy kam nechodí moje kamarádky ze školky. Ale nakonec jsem si tam zvykla a kamarády si v pohodě našla. Mé první prázdniny trávím na dovolený na Šumavě. Chodili jsme na místo, kde byl malý potůček a já jako velká ochránkyně přírody jsem potůček čistila a dělala z kamínků přehrady a vodopády. také jsme se jeli podívat za hranice do Německa.

2002

S tátou hodně cestuji po Česku. Jezdili jsme vlakem, na kole, autem. Byla jsem podruhé v Chorvatsku. Ráda jsem si  ve volném čase malovala a kreslila a tak mě mamka přihlásila na ZUŠku. Kreslení mě bavilo víc než učení a odporná matika.

2003

O jarních prázdninách jsme jeli na týden lyžovat do Černého Dolu. Část Krkonoš jsem pak to léto projela i na kole i přes to že mě boleli nožičky a kde často ukápla i slzička, že už mě to nebaví.

V tomhle roce začala éra ježdění autovlakem do Chorvatska. Jezdili jsme převážně na ostrovy Hvar a Korčula.

2004

V Mountfieldu si vytáčíme na kole štěstí slevu a kupujeme první bazén. To byla prima, už se nemusím chodit koupat k moji sousedce a kámošce Lence, ale už máme vlastní. Ale ona měla větší a hlubší a tak stejně chodím k ní.

2006

Nástup na druhý stupeň ZŠ. A tím těžší učení, víc problémů s matikou a začátek mojí puberty. Tu jsem měla převážně normální.

2007

Poprvé letím letadlem k moři. Letěla jsem s babičkou a mamkou do Egypta. kde bylo parádní teplíčko, pěkné rybičky a korály. Holky ve škole mi záviděli že jsem byla už v květnu opálená.Hodně jsem hrála počítačové hry a měla účet na Alíkovi, kde jsem poprvé měla zkušenost s HTML kódy a vím že jsem pomáhala i kamarádkám s nimi.

2008

Chodila jsem na kurzy minitanečních. Pamatuji si, že jsem měla strašný problém sehnat na závěrečný šaty, protože jsem měla dětskou velikost oblečení a všechno vypadalo jak malý děti a oblečení v XS bylo problém sehnat v té době. takže jsem to musela přežít v ošklivých červených šatech, který vypadaly jako pro gejšu a ani mě to tam nějak nebavilo, protože kluci si pro mě nechodili.

2009

Přišlo první rozhodování kam na střední školu. Hlásila jsem se na uměleckou školu do Ústí nad Orlicí ale tam mě přes velký zájem nevzali. Byla jsem smutná že mě tam nevzali. A tak to zkouším ještě na fotografku do HK a na grafičku do Přelouče. V té době jsem totiž začala psát svůj první blog a dělat si své vlastní designy. Nakonec mě vzali na grafičku do Přelouče. Ukončila jsem studium na ZUŠce u nás ve škole. Rozloučila se se svojí základkou a prázdniny jsem zase  strávila cestováním po Česku a na konci srpna opět do Chorvatska.

2010

Grafika mě natolik začala bavit, že jsem uplně zapomněla na moje předchozí myšlenky odejít ze druháku na jinoun školu. Měli jsme hodně praktického vyučování a práce s grafickými programy mě bavili.

2013

V tomhle roce se toho událo tolik. Kupujeme si naše druhé auto - tentokrát Octavii Scouta. Pár měsíců poté nám umírá anduláček Pepíček, který s námi byl 13 let a pro nás všechny to byla velká ztráta. Nikdy na tebe nezapomenu kamaráde můj. Pak jsem se musela začít připravovat na maturitu, takže jsem většinu času trávila doma učením otázek z polygrafie, technologie, češtinou a ájinou. V březnu jsem měla maturitní ples. Měla jsem na sobě růžové princeznovské šaty. Pár dní poté jsme se dozvěděli o sebevraždě našeho spolužáka. Pro mě další šok. Pak následovala maturita, kterou jsem celou zvládla až na ústní z ájiny. Po výsledcích jsem šla ze školy s pláčem. Celý prázdniny jsem chodila na doučování. Ale jak se říká, hvězdy září v září a já konečně měla maturitní vysvědčení v ruce. Jenže chtěla jsem jít ještě dál studovat. Bohužel na státní umělecký školy už nenabírali a tak jsem si našla v Praze soukromou vyšší odbournou školu umění a reklamy. I přes vyšší školné mě to mamka dovolila. Přijímačky jsem zvládla a tak mě nestálo nic v cestě. Našla jsem si tam skvělé kamarády a i svého prvního kluka. V ten rok s ním a jeho rodinou odlétám do New Yorku. Splnil se mi sen a já se podívala do Ameriky. Konec roku oslavuji na hotelu v Tatrách.

2014

Další splněný sen. Letěla jsem na na Floridu do Miami a na karibský ostrov St. Maarteen, který je proslavený pláží Maho, kde létala nízko nad hlavou obří letadla. To s námi letěl i můj táta, který si také splnil sen a podíval se do Ameriky. Přede mnou konec prvního ročníku na vejšce. Léto jsem trávila s přítelem u nich na chatě, doma, na dovolený na Mallorce a v Černý Hoře. Na podzim byl v plánu další zájezd s přítelem a jeho rodinou a to na Mauricius s mezipřistáním v Dubaji.

2015

Po Novém roce jsem zase odlétla do Karibiku. Po dvouletém oddychu bez papouška si jedu s rodiči do Brna pro nového opeřence. Měli jsme zamluveného samečka papouška senegalského, ale nakonec jsme si vybrali samičku téhož druhu. Nevěděli jsme jaké jí dát jméno protože jsme počítali se samečkem. Táta na ní volal jménem Fifinka. Všem se to zalíbilo a nakonec jí to jméno zůstalo. Po prázdninách jsem odlétla s přítelem na Maledivy

2016

S přítelem jsme se začali čím dál víc hádat. Také jsem se začala připravovat na závěrečky a na psaní a dělání diplomové práce. Bohužel jsem to měla trochu více náročný, protože můj učitel na grafiku po mě chtěl víc než po všech a tak jsem diplomovou práci nechala na září. S přítelem jsem se rozešla. A o prázdninách jsem začala novým vztahem s mým tehdy dlouholetým kamarádem, který bydlí ve stejný vsi jako já. Jsem teď opět zase šťastná. V září mě čekaly závěrečky, a dodělávala jsem diplomku a učila se na zkoušky z dějin umění, dějin reklamy a angličtiny. Bohužel minulost se opakuje a já jsem opět nezvládla ájinu. Po zkouškách nastupuji na univerzitu do Pardubic ale tolik mě to tam nebavilo a tak jsem před Vánoci studium ukončila. A silvestra jedu slavit sama s přítelem.

2017
Našla jsem si první práci, kde jsem bohužel dlouho nevydržela a byla jsem opět bez práce. V létě jsem s přítelem jela do Špindlerova Mlýna na dovču. Moc se nám tam líbilo. V září jsem konečně úspěšně dodělala zkoušku z ájiny a titul diplomovaného specialisty mám v kapse. V listopadu jsem se přihlásila do autoškoly. Bohužel konec roku nebyl moc krásný.  Na silvestra večer odešel z tohoto světa můj děda s kterým sdílíme společný domek.

2018
V lednu jsem měla první jízdy v autoškole. Do toho jsem konečně našla novou práci, kde jsem se seznámila s fajn lidičkama a byla jsem opět štastná že dělám to, co mě baví. V létě jsme s přítelem opět jeli do Špindlerova Mlýna, vyjeli jsme lanovkou na Sněžku a prošli si Krkonoše krásným údolím Labe. Týden nato jsem jela s přítelem, s jeho neteří a rodičema do Rožnova pod Radhoštěm. Tam nám jako na potvoru celý týden propršelo ale i tak to mělo své kouzlo. V červenci jsem úspěšně ukončila autoškolu s tím nejhorším komisařem v našem městě. Konečně je ze mě řidička. Na konci srpna jsem dostala v práci výpověď a vlastně jsem nebyla jediná, když se mnou odešli další kolegyně. Vánoce jsem poprvé slavila pouze s rodiči bez dědy. Konec roku jsem zakončila pobytem v Liberci a výšlapem na Ještěd.